Nebezpečí výbuchu obecně

Současný rozvoj techniky a zrychlující se růst průmyslové výroby kladou stále vyšší požadavky na úroveň projekce nových zařízení a snaží se zlepšovat stav dosavadního vybavení. Pro zvýšení produktivity práce je nutné se také zabývat otázkou snížení škod a ztrát ve výrobě, nákladů na pevnost a vybavení konstrukčních a stavebních detailů v prostorách ohrožených výbuchem.

Riziko výbuchu se vztahuje ke zpracovávaným materiálům a látkám, které jsou používány nebo uvolňovány v průmyslových provozech. Některé tyto materiály   a látky mohou vytvářet hořlavé reakce se vzduchem. Tyto reakce jsou často doprovázeny uvolňováním značného množství tepla a mohou být spojeny s nárůstem tlaku a uvolňováním nebezpečných látek. Na rozdíl od hoření je výbuch samovolné šíření reakčního prostoru (plamene) do výbušné atmosféry.

Hořlavé prašné materiály, u nichž může dojít ke vznícení, musí být brány jako látky, které mohou vytvářet výbušnou atmosféru, pokud zkoušky jejich vlastností prokázaly, že jsou schopny vytvářet směsi se vzduchem, které samy podporují rozšiřování výbuchu.  K tomuto potenciálnímu riziku, které je spojeno s výbušnou atmosférou, dojde působením účinných zdrojů iniciace.

Vznícení a nastupující hoření je obecně možné jen tehdy, jestliže na daném místě a ve stejný čas jsou k dispozici:

• látky vedoucí k převažujícím exotermním reakcím,
• dostatečné množství kyslíku, případně obecněji oxidovadla,
• účinný zdroj zapálení.